Městys Chlum u Třeboně - Oficiální web městyse

 

Poznal jsem kouzlo moří i krásy cizích zemí,
na tebe, domove, však líbeznější není.
Máš tisíc vůní a tisíce krás,
k tobě se vždy rád vracím zas.

Pro jihočeské povětří i pro jiskřící zimy,
pro pokřik racků nad vodou,
pro jarní břízky svěží,
pro rybník Hejtman, když ho vánek čeří.

Pro hráze s mohutnými duby
a zlaté šupináče, jimiž kraj se chlubí,
hluboké lesy, zelená údolí,
můj Chlum, kde chodíval jsem do školy.

Pro sluncem provoněné stráně,
vzpomínku na teplo maminčiny dlaně,
pro náš kostel, který má pět věží,
Křížovou cestu i hřbitov, kde naši drazí leží,
pro Velkou pouť i rodný práh,
do svého Chlumu vracím se rád.

Neznámý autor

báseň poskytla k uveřejnění pí. Římovská z Karlových Varů

 

 

Titul městys obdržel Chlum ve své historii hned dvakrát. Poprvé to bylo císařským rozhodnutím ze dne 3. prosince 1857. Podruhé skoro za 150 let dne 10. října 2006 rozhodnutím parlamentu České republiky. Městys svou polohou a přírodními krásami náleží k malebným a stále vyhledávaným místům lákající k odpočinku. Je rozložen na návrších i v údolích. Samotná obec i přilehlé samoty jsou obklopeny lesy, hladinami četných rybníků s hrázemi lemovanými staletými duby v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Vodní plochy a jejich okolí jsou domovem mnoha druhů rostlin i ryb a vodního ptactva. Půvabné prostředí, jež nabízí náš romantický kraj, láká stále nové návštěvníky, ale i ty, kteří již jednou Chlum objevili k opětovné návštěvě.

 

 

Počátek obce a tvrze Chlum se datuje od konce 13. století. Tvrz zde stávala od pradávna a ještě na konci 16. století se v listinách připomíná. Avšak přesné místo, kde stávala, se nedochovalo. Jedny prameny uvádějí, že v polesí Staňkovském měla jedna z jeho částí jméno „Chlumec“, a proto je možno míti za to, že snad v tomto místě kdysi tvrz stávala. Jisté však je, že tímto lesem „Chlumcem“ vedla za starých dob silnice z nynějšího Chlumu přímo do Nové Bystřice. 

Další  prameny uvádějí, že tvrz stávala na místě, kde byl postaven původní zámek kolem roku 1550. Nejpravděpodobněji však stávala na návrší, kde stojí nyní kostel Nanebevzetí panny Marie postavený Janem Františkem z Fünfkirchenu v roce 1745.

 

Podoba tvrze tak, jak se zachovala  ve starých spisech – bohužel přesně nespecifikovaných, je na následujícím obrázku.

 

 

Chlum a páni z Růže, rod Slavatů a další ...

Mezi první držitele panství Chlum patří i rod Rožmberků. Za husitských válek pak byl Chlum často znepokojován vojenskými nájezdy. Sám Jan Žižka táhl Chlumem při pronásledování rožmberských žoldáků. Již v 15. století se připomíná na zdejším panství železářská výroba, pro níž se dobývala železná ruda v blízkém okolí. V roce 1477 táhlo Chlumem vojsko krále Vladislava do Rakous na rakouské nájezdníky. Ti drancovali, pobíjeli naše obyvatelstvo, vylupovali usedlosti a působili v tomto regionu veliké škody.

V roce 1508 postoupil Petr z Rožmberka Chlum Kunrátovi Krajíři z Krajku. V držení Krajířů bylo panství však jen do roku 1575, kdy bylo prodáno Janu Staršímu z Lobkovice. Ten je v roce 1597 prodává Radoslavovi ze Vchyně a Tetova. A od něho je v roce 1615 koupila Lucie Otylie Slavatová, manželka Viléma Slavaty. Za třicetileté války byl nejen náš kraj, ale i celá země velmi zpustošena. Obyvatelstvo opouštělo domovy a skrývalo se v lesích. Železné hutě vyhasly a i stará tvrz byla zbořena. V  roce 1550 však již byl v Chlumu  postaven zámek.

Rod Slavatů Chlum držel do roku 1693, kdy připadl jako dědictví Janu Leopoldu z Fünfkirchenu.  Jeho vnuk, hrabě Jan František  z Fünfkirchenu, vykonal mnoho pro zlepšení chlumských hospodářských poměrů. Dočasné nájmy pozemků proměnil v dědičné, čímž se část  bezzemků stala chalupníky. Kromě sklářské výroby, kterou provozovali obyvatelé ve zdejším katastru již v polovině 18. století, obnovil zde v roce 1796 výrobu železa. Nechal postavit vysokou pec, válcovnu, slévárnu a drátovnu. Později byla zřízena strojírna a hřebíkárna. Od roku 1787 až do roku 1860 byla v Chlumu i papírna. Byl tu i pivovar, připomínaný již v roce 1690, dále pak  lihovar a mlýn. V okolí byly též z dostatku kvalitní hlíny i četné hrnčírny a cihelny. Hluboké lesy a četná ložiska rašeliny poskytovaly suroviny pro výrobu dřevěného uhlí, dehtu a smoly a dalších derivátů. Protože velká část obyvatelstva se od sedmnáctého století zabývala výrobou kolomaze a smoly, která se z jehličnatých smolných stromů dobývala. Dřevo se dávalo do velkého zazděného kotle pod kterým se topilo. Kotel měl na dne otvor, pod kterým bylo umístěno koryto které odvádělo tekutou smolu buď do nádob nebo do jam. Pak se tekutá smola lila do pytlů z konopného plátna, ve kterých se  lisovala. Pak se rozbíjela na menší kousky a nakládala do beden ve kterých se  prodávala. Takto získaná smola se nazývala bednářská a sloužila hlavně k vysmolování sudů. V tehdejší době se od nás smola vyvážela do Rakous a na Moravu.

Výroba a zpracování železa zapustily v minulosti na Chlumském panství hluboké kořeny –  až do doby, kdy zdroje málo kvalitní železné rudy byly zcela vyčerpány a dovoz surovin by byl neúnosný. Také zajišťování paliva pro tuto výrobu bylo velmi nákladné.  Např. výroba železa v roce 1875 vykazuje 1182 kg litiny, 6150 kg válcovaného železa a 833 kg drátů na výrobu hřebíků.  Spotřeba paliva v  roce 1879 vykazuje 10.773 tun dřevěného uhlí, rašelinového uhlí 704 tun. Mimo to bylo ročně spotřebováno 20 milionů rašelinových cihel (zde nazývaných „borků“), které se z míst jejich těžby -  Nové Vsi  a Jiříkova dovážely. 

 

Pro ilustraci přikládám nákresy chlumské vysoké pece a hamru z roku 1815.

 

 

V držení rodu Fünfkirchenů bylo panství Chlum do roku 1834, kdy bylo prodáno Eduardu Stadionovi dle vyhotoveného soudního odhadu za 630 989 zlatých a 52 krejcarů. Stadion rozšířil a zmodernizoval místní železárny - v té době jedny z největších v jižních Čechách. 

Vyráběly například kolejnice pro stavbu známé „koňky“ - první koňská železnice na území Rakouska-Uherska vedoucí z Českých Budějovic do Lince. Traduje se, že první železný řetězový most pro Prahu se vyráběl zde.

 

Následník rakouské monarchie přestavuje nejen Chlumský zámek

 

Od dědiců hraběte Stadiona roku 1861 odkoupil panství včetně velkostatku rakouský arcivévoda František V. d‘Este, vévoda Modenský, který ustanovil svým dědicem Františka Ferdinanda d‘Este, pozdějšího následníka rakousko-uherského trůnu. Po vévodově smrti roku 1875 přešel celý jeho majetek včetně rodového titulu na Františka Ferdinanda, synovce císaře a krále Františka Josefa I., který byl vlastníkem panství Chlum u Třeboně a také Konopiště do 28.6.1914, kdy byl v Sarajevu na něj a jeho manželku spáchán atentát, kterému oba manželé podlehli. Tento atentát se následně stal vhodnou záminkou pro začátek první světové války.

Se svou manželkou, původem z českého šlechtického rodu Chotků, Žofií z Hohenbergu, žil František Ferdinand střídavě mezi jeho oficiálním sídlem následníka trůnu zámkem Belvedere ve Vídní a jejich domovským sídlem na zámku Konopiště a letním sídlem v Chlumu.

 

Nad hlavním vchodem do zámku byl umístěn arcivévodský znak, výše nad ním byl vyobrazen Sv. Prokop  a do štítu byly osazeny bicí hodiny. Na snímku znak rodiny d´Este.

 

 

František Ferdinand v roce 1881-1884 provedl jednu z dalších přestaveb zámku (na níže uvedené fotce zachycenou) a byla provedena i úprava přilehlého okolí  a parku. Tato přestavba sice nebyla  ještě zásadní, ale hodně změnila celou severní část  nad zámkem. Budovy poplužního dvora byla zbourány a postaveny vedle budov ovčína náležejícího  k poplužnímu dvoru. Přestavbou bývalého "špejcharu" byly získány místnosti pro kanceláře a dále i byty pro zaměstnance lesního úřadu.

Další zásadní přestavba zámku a velká  úprava parku byla provedena v  letech 1900 až 1902, v době po sňatku arcivévody Ferdinanda d´Este s českou šlechtičnou Žofií Chotkovou.

 

 

Celý zámek byl zmodernizován, zvýšen  o druhé poschodí a i vnitřek doznal velké změny. Jak zámek tak i zámecký park  čekala zásadní proměna. Zámecká zahrada, která dříve těsně přiléhala k zámku, byla značně rozšířena tím, že všechny obytné a hospodářské budovy stojící poblíž zámku dal arcivévoda zbořit a nově postavil na jiném místě mimo areál parku. Park byl tímto způsobem rozšířen na více než 20 hektarů.

 

Na snímcích je zachycen poslední majitel panství z řad aristokracie: František Ferdinand d´Este, císařský princ a arcivévoda rakouský, královský princ uherský, český, atd., následník trůnu a také rytíř několika řádů s chotí Žofií vévodkyní z Hohenbergu (rozenou hraběnkou Chotkovou) .

 

 

Z nařízení arcivévody byla veškerá průmyslová výroba v okolí zámku zastavena. A to včetně vaření piva v pivovaru, který v té době značně prosperoval. Pivovar byl přestavěn na byty pro služebnictvo, kanceláře a na inspekční pokoje. Jako o náhradě bylo v té době uvažováno o výstavbě nového pivovaru v místech dnešních garáží ČSAD. Zde totiž sklepy potřebné pro výrobu piva měly být vyraženy do nitra tzv.„Správců kopce“. Nakonec ale zvítězila úsporná varianta, neboť následník trůnu měl ještě jeden pivovar, a to v Benešově u Prahy, odkud se pivo začalo dovážet. Prvním odběratelem tohoto piva v Chlumu se stal nově otevřený hostinec „U saně“.

 

Takto vypadá zámek do dnešních dnů po náročné přestavbě:

 

 

 

Díky přestavbě zámku vznikly např. na místě bývalého ovčína hospodářské a obytné budovy dřívějšího velkostatku, nově vznikla i Smetanova ulice neboť rodinné domky po levé straně od křižovatky vznikly též jako náhrada za domy, které se nacházely v nově budovaném zámeckém parku. Starý hostinec „Na panské“, který byl v záboru nového parku, byl obětován a nahrazen novým hostincem na předměstí. Tomu bylo dáno jméno „U saně“, ale lidé užívali jak dříve, tak i  nyní  název zrušeného hostince. 

Ve starém parku  se též nalézaly rybářské sádky v místech pod panskou elektrárnou (dříve hřebíkárnou a ještě dříve papírnou) u soutoku obou ramen Kostěnického potoka. Sádky byly při přestavbě parku přemístěny na nynější místo pod sklárnou vedle rybníka Zájezek. 

Arcivévoda, jako milovník přírody, zaměstnával na svém konopišťském zámku u Benešova zahradníka z Anglie, který osazoval tamní park různými vzácnými stromy, keři a květinami. Jeho zkušenosti využil i při budování nového zámeckého parku v Chlumu. Z jeho podnětu bylo často prováděno přesazování starších a vyšších stromů na nová místa. Takovýmto postupem bylo možné v poměrně krátké době naprosto změnit vzhled parku. Na údržbu parku byly arcivévodou a správou velkostatku věnovány značné obnosy a tato zaměstnávala i mnoho lidí.

 

Na dobovém snímku nový hostinec U saně.

 

 

Dle pamětníků byla zahrada u nově postavené restaurace „U saně“ osazena staršími vzrostlými kaštany, které sem byly  převezeny  z  „Velkého kopce“.

Přes území budovaného parku vedly dvě veřejné cesty. Za jejich zrušení byly po špatných zkušenostech ze soudních sporů ohledně zrušených cest vedoucí přes park na Konopišti, nabídnuty obci Chlum tyto  kompenzace – za zrušení jedné cesty nechal postavit v roce 1902 na náměstí kašnu a za druhou cestu dostala obec zdarma z panské elektrárny dodávku elektrického proudu na osvětlení 20ti světel v ulicích. Za povolení vykoupit parcely ležící pod tzv. „Hubičkovou“ ulicí se zavázalo vedení arcivévodského velkostatku dodávat užitkovou vodu do kašny na náměstí. Po provedených úpravách byl park několika branami uzavřen a vstup do parku zakázán. Tím se  vrchnost úplně izolovala od ostatního obyvatelstva.

 

Cesty přes budovaný park v Chlumu 

 

V osmnáctém století vedla jedna cesta od rybníku Hejtman přes park okolo zámku ke starému pivovaru a vyústila na cestě zvané Velký kopec, která pak vedla dále do Hamru. 

 

Druhá cesta vedla od sklárny kolem „Goloviny“ a hospody „U kočky“  do parku, v místě, kde je dnes železný most, vedla nad pravým svahem potoka kolem nynějšího domu p. M. Doležalové, dále kolem mlýna a okolo městské váhy, přeťala dvůr hospodského Veselého, obrátila se pak vpravo přes zahradu pekaře Böhma  (nyní pozemek spojů - parkoviště) a  v prostoru dnešních garáží ČSAD pokračovala jako cesta vedoucí směrem na Staňkov a do Ličova.

Rybník Hejtman tehdy sahal až ke garážím a později byl v této části zavezen, cesta narovnána tak jak ji známe dnes. Současně v tomto místě byla budova mýta.

 

Na spodním snímku je v pravém dolním rohu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                                                                                                                 z archivu Mgr. A. Štíchy

 

Původně budova mýta byla v prostoru kde byl domek obuvníka Červíka (nyní dům paní Beranové), poté bylo mýto přesunuto do

prostor domu Dubských a nakonec pak do prostor jak na fotu uvedeno.

 

Nové století přichází

 

Po nebývale rušném stavebním i hospodářském životě na přelomu 19. a 20. století nastala pro Chlum nepříznivá změna. Výroba železa ve vysoké peci byla po vyčerpání dolů zastavena. Do konce roku 1909 se přestalo pracovat ve válcovně, slévárně, drátovně, hřebíkárně i ve strojírně. Zaměstnanci většinou práci nepozbyli, neboť dosavadní nájemce  všech zrušených podniků – „a.s. C.Stölzl  a synové“ je přemístil do svých závodů v Nýřanech a v Nové Vsi n Lužnicí. Tím Chlum utrpěl značnou škodu velkým úbytkem obyvatel.  

Nepříznivé hospodářské důsledky, tímto vzniklé byly obyvatelstvem přičítány majiteli panství, který nepovolil, aby firmě „a.s. C.Stölzl  a synové“ byly obnoveny pachtovní smlouvy, protože nebylo v jeho zájmu a nechtěl mít v blízkosti parku žádnou průmyslovou  výrobu.

Nastal však osudný rok 1914. Na konci června odjel z chlumského zámku arcivévody František  Ferdinand d´Este se svou chotí do Sarajeva, kde byl na něho  spáchán atentát, při kterém oba manželé zahynuli. Správy panství se ujal strýc a poručník osiřelých mladých Hohenbergů - hrabě Jaroslav Thun.  Až v roce 1921, dávno po ukončení první světové války, byl po dlouhých tahanicích a intervencích nakonec chlumský majetek po FF d´Este - zámek i velkostatek převzat státem.

Ve sklárně se však začalo pracovat již v roce 1919. Za továrníkem Václavem Hrdinou se přistěhovali ze severních Čech skláři i mistři, jejichž potomci ve sklárně pracovali až do jejího zavření a zrušení v roce 2003. Část pozemků náležící velkostatku byla státem předána obci, aby byly z části rozparcelovány a přiděleny potřebným drobným zemědělcům i bezzemkům. Jiné pozemky byly státem určeny ke stavebním účelům. Tak čilý stavební ruch dal vzniknout novým ulicím – na předměstí to byla Smetanova a Švehlova (nyní Chelčického) a na Velkém kopci ulice Legií. Také část parku nazývaná „za stájemi“ byla státem odprodaná žadatelům a vznikla tak ulice Tyršova. V těsné blízkosti sklárny bylo postaveno 5 nových domů pro zaměstnance. Chlum se v té době během dvaceti let rozrostl o 75 nových domů. 

Po první světové válce díky provedenému rozparcelování pozemků, byl umožněn občanům Chlumu odkup parcel na výstavbu rodinných domků. Velká část chlumského předměstí byla nově zbudována. Vedle nové Tyršovy ulice byla nad zámkem postavena řada vilek a nově vzniklo seskupení vilek na Velkém kopci.

Firma Václava Hrdiny, majitele sklárny, postavila v roce 1926 tři další nové domy (tzv. „famelhaus“) pro své dělnictvo a jednu vilku pro hlavního inženýra sklárny pana Drapelu.

 

 

Umělecká smetánka objevuje Chlumu u Třeboně

 

V té dobé začal také slavná éra turistického ruchu první republiky. Příliv letních hostů za rekreací u třeboňských rybníků nebral konce. Za Lesní správou v „panské zahradě“  bylo po první světové válce zřízeno koupaliště pro zaměstnance velkostatku a letních hostů pobývajících v zámku, tzv. „panská plovárna“. Pro účely této plovárny posloužila velká dřevěná chata, která předtím sloužila jako střelnice pro zaměstnance velkostatku a pro jejich hosty za c.k. Rakouska. Vnitřek chaty zdobilo množství dřevěných i plechových  ručně malovaných terčů, již prostřílených, kteřé význačnější hosté vždy pro tento účel věnovali. Při přestavbě této chaty na koupací kabiny, byla většina terčů odstraněna. V padesátých letech, bylo ještě pár těchto terčů  zavěšeno na nosných trámech chaty.

 

Na horním snímku je objekt „panské plovárny“ zcela vlevo. Bohužel do dnešních dnů se tato plovárna ani její vnitřní zařízení nedochovalo.

 

Brzy na to po dlouhém jednání se správou rybníků byl Obecním úřadem přímo naproti „panské plovárně“ u rybníka Hejtman získán pozemek pro obecní koupaliště. Terén byl vhodně upraven, vykácena část stromů a keřů upraven vstup do vody a při břehu byly postaveny převlékací kabiny. Dále pak byla plovárna  osazena lehátky, lavičkami, a bylo postaveno molo s můstkem pro plavce. Součástí plovárny bylo též   hřiště. Tak vznikla ideální a letními hosty i domácími hojně navštěvovaná plovárna, která byla v sedmdesátých letech minulého století nákladem mnoha milionů přestavěna  – tak jak  ji známe dodnes. 

 

Společně s úpravou plovárny byl upraven pro rekreaci i ostrůvek (dole na snímku), který byl zásadně přestavěn: vybaven ohništi, tanečním parketem a lavičkami a z části zastíněn stromy.

 

 

V období mezi světovými válkami býval Chlum v létě přeplněn letními hosty, neboť chlumská příroda učarovala nejen jim ale i četným umělcům. Mezi nimi bylo  mnoho význačných osobností – např.: básník Antonín Sova, spisovatel K.M.Čapek-Chod, spisovatelka Gabriela Preisová, která si nechala na "Velkém kopci" postavit hezkou vilku.

 

Když se mi zdálo, že už jsem němý,
v Chlumu jsem znovu našel svůj hlas.
Pocítil znovu lásku k své zemi
a jako za mlada slyšel jsem zas,
Jak v srdci tepá krev,
jak v jednom svazku jsem spojen s lidmi
a jak svou lásku smím vyzpívat,
vyznat se z ní:
Chlume buď pozdraven, v písni mé zni.

 Hrubínovo vyznání Chlumu z básníkovy busty v parku pod kapličkou.

Na konci třicátých letech poprvé navštívil vísku její nejvěrnější slavný návštěvnák - básník a spisovatel František Hrubín. Ten prožil v Chlumu u Třeboně desítky let a chlumská příroda a jeho obyvatelé ho inspirovaly k mnoha uměleckým dílům. Jeho lyrická hra „Srpnová neděle“ zasazená do okolí rybníka Hejtman byla dokonce v 60. letech zfilmována přímo v Chlumu a režie se ujal slavný Otakar Vávra. Hrubín se stal čestným občanem Chlumu. 

Naši přírodu si zamilovali i přední hudební geniové – Jan Kubelík, Karel Kovařovic, Oskar Nedbal a Vítězslav Novák, který sem zajížděl i v zimě. Ze známých malířů zde pobýval Cyril Bouda, Ferdinand Fiala, Vít Říha  a Otakar Nejedlý. V zámku bývali v letních měsících ubytováni i naši politici (např. Dr. Eduard Beneš, v době kdy byl ministrem zahraničních věcí) a další vysocí státní úředníci i zahraniční diplomaté.

Doba blahobytu však končila. I do Chlumu dorazila velká hospodářská krize třicátých let minulého století. 

 

Bolesti války a nové uspořádání po ní

 

Po letech všestranného rozvoje nastala i na Třeboňsku doba nezaměstnanosti. Ve sklárně byla práce omezována a přerušována. Zaměstnancům byla z části vyplácena mzda v naturáliích (sklářské výrobky). Nezaměstnaným byla obcí zčásti vyplácena podpora. Obecní úřad využívá této doby k provádění veřejnosti prospěšných prací – výstavby kanalizace, úpravě silnic, ulic i polních cest, k vysazování ovocných a okrasných stromů. Těmito „nouzovými“ pracemi a stavební činností obec alespoň částečně vylepšovala svůj vzhled a také nelehkou situaci svých nezaměstnaných občanů.

Po krátké konjuktuře však přišla pohroma ještě větší – druhá světová válka. Nacistická okupace měla dalekosáhlé důsledky pro život veřejný i soukromý. Persekuce obyvatel, nucený nábor mladých lidí na práce do německé "Říše", zatýkání a věznění – to byly průvodní jevy této doby. Tragické období ukončil až příjezd Rudé armády pod vedením generála Tichonova do Chlumu dne 10.5.1945, jak dokládá následující snímek.

 

 

Po osvobození Chlum doznal dalších velkých změn. Ze sklárny se stal národní podnik, později byl přijat název Český křišťál. Umění zdejších sklářů a kvalita jejich  výrobků si získali velikou oblibu jak na domácím tak i na zahraničním trhu. Státem byly v obci vytvořeny  3 správy -  Správa lesů, Správa státního statku a Správa rybníků. Zámek a jeho správa byla přenechána ředitelství skláren, které zřídilo v druhém poschodí budovy kanceláře pro podnik. V prvním  poschodí  byly provedeny stavební úpravy, kterými  vznikl prostorný sál využívaný pro kulturní život obce. Pořádaly se v něm divadelní představení, estrády, hudební a pěvecké koncerty, schůze, přednášky a taneční zábavy.

V přízemí zámku byla mateřská škola a zřízena tu byla i veřejná obecní knihovna. Od roku 1945 do roku 1953 bylo v zámku nouzově umístěno několik tříd základní školy. V padesátých letech sloužil i jednotce bezpečnosti, později Pohraniční stráže, než byly postaveny nové kasárny na „Medenici“, Správa parku připadla chlumskému Národnímu výboru.

 

Tímto jsem vyčerpal stručně historii Chlumu a blízkého okolí a rád bych se dále  věnoval některým význačným památkám, historickým událostem a zajímavostem. 

Pro podrobnější informace jsem zvolil následující témata: Zámek, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, chlumské školy, rybník Hejtman a historii největšího zaměstnavatele v obci - sklárny.

 

Zámek 

 

První zmínky o zámku se tradují již kolem roku 1550. Jednalo se o jednopatrovou budovu s hlavním průčelím k severní straně. Zadní část  zámku pocházi ze 16. století, přední část pak nechal přistavět Jan František  Fünfkirchen v letech 1710 - 1711. 

 

Podobu  zámku po jeho dostavbě v roce 1711 zachytila ruka malíře fresky, která je umístěna ve věži kostela Nanebevzetí pany Marie vystavěného v roce 1745 na fotografii.

 

 

Dr. Emanuel Janoušek  ve svém spisu „Dějiny panství Chlum u Třeboně“ zámek popisuje takto: „Byly tu vlastně zámky  dva. Starý a nový: Nový zámek stál téměř na půdorysu nynějšího zámku, byl však jednopatrový a krytý šindelem. Do hlavní brány jeho se vchází od severozápadu vchodem vroubeným dvěma zahradami, opatřenými kovovou mříží. Před zahradami teče potok a do zámku se musí vjíždět přes druhý most z cesty vedoucí kolem dvora. Budova starého zámku má dvě křídla do pravého úhlu sestavená. Křídlo boční na straně hejtmanské nepřiléhá však až k novému zámku, čímž vzniká druhý, postranní vchod na zámecké prostranství. Křídlo jest jednopatrové a též i další křídlo k němu v pravém úhlu přistavěné, jest jednopatrové. Do prvého patra  vchází se však schodištěm venkovním přistavěným do dvora. Nad hlavním vchodem jest věžička s hodinami. Třemi těmito křídly jest utvořeno zámecké nádvoří, které jest pak zcela uzavřeno stěnou kolen na povozy a budovou stájí pro 15 koní. K zámku patří ještě malá zámecká zahrada“...... tolik Dr. Janoušek

 

Z nádvoří starého zámku, kde byla věž s hodinami a zvonem, se vcházelo na  zámeckou zahradu, kde se v jedné její části (poblíž pivovaru) nalézaly skleníky, ve kterých se s dobrým výsledkem ve zvláštních zahřívárnách pěstovaly i ananasy. Tamtéž na terasovité zahradě se nalézal tzv. „remíz“, kde byli chováni bažanti ve speciální budově.  Za touto zámeckou zahradou směrem k jihu poblíž panské elektrárny se nalézaly sádky, které zaujímaly plochu až téměř k pivovaru s budovou sádeckého správce uprostřed.

 

Podoba  starého i nového zámku je zachycena na staré fotografii, jejíž stáří odhaduji  na rok 1870. Pro zajímavost je dobré upozornit na  výšku celé hráze, která byla později  navýšena do dnešní podoby a osazena duby. Zámek se tak dnes nalézá na úrovni pod hladinou rybníka Hejtman.  

 

 

Jestliže bychom se v té době postavíli pod „křížovou cestu“ směrem k Hejtmanu, naskytl by se nám tento pohled – nalevo vidíme budovy kravína a stájí a za nimi velkou budovu špýcharu. ¨Napravo bychom  viděli budovy poplužního dvora  a vedle nich velkou budova panských úředníků. Jdeme-li cestou na hráz rybníka musíme přejít můstek přes první výtok z rybníku Hejtman a hned za ním začíná pod hrází zámek. Před můstkem na straně rybníka byla vodárna jejíž vodním  kolem poháněná pumpa hnala vodu do poplužního dvora, zámku a vinopalny. Roury pro vedení vody byly dřevěné. Později byla voda hnaná do vodojemu umístěného vedle tzv. „Hubičkovy“ ulice (dnes na tom místě stojí dřevěný domek) a odtud pak byla voda vedena do zámku.

 

Na dolním snímku z roku cca 1870 vidíme velkou budovu pro úředníky, zleva pak část hospodářských budov dvora a poté za topoly vidíme nový a starý zámek.

 

 

Ale velké změny pro Chlum nastaly,  když po rakouském arcivévodovi Františku V. d‘ Este, vévodovi modenském,  zdědil v roce 1875 celý jeho majetek včetně rodového titulu František Ferdinand d‘ Este, pozdější následník trůnu. Ten nechal v roce 1876 zbourat a odstranit nejstarší část zámku a přestavět nový  zámek, který již byl téměř na půdorysu dnešního zámku.  Nad vchodem do „nového“ zámku byl umístěn arcivévodský  znak, nad ním byl na venkovní fresce namalován svatý Prokop. Ve štítu byly umístěny bicí hodiny. 

 

V přízemí zámku byly umístěny kanceláře  důchodního, hospodářského a lesního úřadu. Široké kamenné schody vyzdobené sochami vedly do prvého poschodí, kde byly místnosti určené pro vrchnost, vyzdobené obrazy malířů vlašské školy. Bohužel to byla pouze část  cenné výzdoby zámku – neboť jejich většina -  cenné obrazy a zbraně byly ještě před příchodem následníka trůnu na chlumské panství v roce 1866 odvezeny do Vídně z důvodu válečného tažení pruských vojsk do Čech.

Zámecká kaple

Jak též vyplývá z dochovaných spisů, již v roce 1693 je činěna zmínka o kapli v zámeckém parku, která byla součástí  nejstarší části zámku. Původní vybavení kaple se skládalo ze  4 antipedií, 10 velkých a 10 malých na plátně malovaných obrazů a dvou dřevěných svícnů. Později bylo toto vybavení podstatně bohatší.

 

Z kaplanů se dochoval pouze zápis o panu Antonu Mislichovi z Villensteinu, který byl narozen v roce 1701 v Praze. Kaplanem se stal na základě žádosti svobodného pána z Fünfkirchenu. Tuto svou povinnost vykonával 8 let. Zemřel jako senior kanonie Třeboňské v roce 1764.

Zámecký park

Jak jsem již dříve uvedl poslední a největší přestavba zámku v letech 1900 – 1902 se datuje po sňatku arcivévody Ferdinanda d´Este s hraběnkou Žofií Chotkovou.  Celý zámek byl přestavěn, navýšen o jedno poschodí a zmodernizován. Sv. Prokopa na fresce nad vchodem nahradil Sv. Hubert – patron myslivosti.  Výtok vody z rybníku vedoucí kolem zámku byl veden nově zbudovaným tunelem. Současně probíhal výkup pozemků a nemovitostí, které se nacházely v areálu nově budovaného parku. Veškeré budovy, které byly v „záboru“ nového parku, byly zbourané a postaveny mimo park.

 

Této  přestavbě  padl za oběť již nepoužívaný zámeček, který nechal vystavit Walter hrabě Stadion rytíř maltézského řádu. Byl též nazýván letohrádek a nacházel se v parku blíže starého pivovaru pod silnicí vedoucí na „Velký Kopec“, který přetínala cesta vedoucí od „Laturů“ do parku (blíže dnešní kotelny a Technických služeb). Dnes je tam tráva a dubový lesík a místo kde stával tento zámeček dodnes připomíná pouze kamenný poklop studny která stávala před letohrádkem. Letohrádek byl prý krásná stavba mající půdorys do kříže.

 

Část tohoto letohrádku je namalována na obrázku, který namaloval dle staré fotografie pan J. Aggermann.

 

 

Kostel nanebevzetí Panny Marie – zvaný též „Malá Mariazell“

 

Roku 1737 dal Jan František svobodný pán z Fünfkirchenu blíže zámku stavět střelnici. Dne 31.července 1737, když byla dostavěna  a pán se zedníkem prohlíželi hotové dílo, když tu náhle spadlo lešení, které zabilo zedníka a pán unikl smrti jen zázrakem.

Slíbil, že na památku svého zachránění postaví kostel Panně Marii, podle vzoru poutního chrámu v Marriazell.

 

Na místě, kde se tato událost přihodila, byl postaven železný kříž se známým nápisem:

 

 

Jak vypadal původně postavený kostel zobrazuje nám freska v kopuli kostela. Nad vchodovými dveřmi na jižní straně je umístěn znak svobodných pánu z Fünfkirchenu. Doklady o založení kostela byly ve skříňce  zazděny do zdiva hlavní kopule. Dne 25. listopadu 1745 byl kostel  slavnostně vysvěcen.

V letech 1804 až 1805 dal syn zakladatele kostela  František Jan z Fünfkirchenu  na svůj náklad prodloužit západní loď kostela. Dne 25. prosince 1805 byl celý nově přestavěný kostel slavnostně vysvěcen. Byl  zřízen hudební kůr a dvě oratoře – vše klenuté. Na levé straně od hlavního oltáře je oratoř s arcivévodským znakem, na pravé straně oratoř pro vrchnostenské úředníky.

Kostel byl zvaný "malá Mariazell".

Byl slavný svými poutěmi, ale neměl dlouho svého faráře, pouze kaplana. Tento stav trval skoro 150 let.

V době nové přestavby zámku a rozšiřování parkových pozemků potřeboval Ferdinand d´Este od chlumské obce pozemky, které mu byly přislíbeny za postavení fary v blízkosti kostela.

Obchod byl uzavřen a dne 13. ledna 1901 byla fara kolaudována a jmenován prvofarář chlumského kostela: Jan Kubiska, který v té době dělal kaplana v Lutové. V Chlumu pak byl celých 49 let. Z jeho pamětí čerpal i známý spisovatel Ladislav Stehlík, který jejich část zapracoval do své knihy „Země zamyšlená“ 2. díl , rok vydání 1966.

 

 

A nyní ke kostelu. V kopuli nad kněžištěm jsou nástěnné malby restaurované za druhé světové války akademickým malířem J.V.Jelínkem.  Je zde freska starého chlumského zámku, střelnice, při jejímž sesutí byl zasypán hrabě Jan František Fünfkirchen. Dále pak freska nově postaveného kostela, na jejímž pozadí je namalován kostel z nedaleké vesnice Lutová.  Na západní straně kostela  je na venkovní omítce nad dnes již nepoužívaným vchodem nápis: 

18.  F.  G.  v.  F.   K.   O4.

 

Malba na klenbě nad hlavním oltářem představuje Nanebevzetí Panny Marie. Nad sloupy presbytáře jsou nástěnné obrazy 4  evangelistů, na stropě hlavní zdi jsou fresky Nejsvětější Trojice a sv. Ignáce z Loyolly. V oratořích jsou fresky archanděla Michaela a Sv. Františka de Paula – světec pluje na svém plášti přes moře před sebou má slovo Charitas.

Oltář v hlavní lodi

Hlavní oltář bohaté barokní architektury se sloupky s pozlacenými hlavicemi má stříbrné tabernakulum, uprostřed sošku Panny Marie s Jezulátkem pod baldachýnem, po stranách sochy dvou andělů.

Na sošku Panny Marie byla v 19 a 20. století chována četná bohatá roucha zdobená zlatem a stříbrem. V inventáři byl též stříbrný plášť s písmeny H (hyjos-syn) a M (méter – matka).

Na sloupu u hlavního oltáře na straně epištoly visí kopie obrazu Madonny Mariacelské malované na kůži se znakem Anjouským, Uherským aj. Je 50 cm široká a 58 cm vysoká, má pěkný barokní rám posázený zrcátky.

Postranní oltář na evangelijní straně nese olejový obraz Sv. Kateřiny s korunou na hlavě, na níž jí andílek klade mučednický věnec, u nohou je  druhý andílek s mečem. Nahoře menší obrázek Hofburgy se srpem nad hlavou. Tato světice se obvykle zobrazuje s chleby a srpem v ruce obklopená dětmi.

 

 

Druhý vedlejší oltář na straně epištolní má obraz Sv. Barbory s kalichem a hostií, po straně s věží. Nahoře menší obraz Sv. Linharta v rouše opatském s berlou v levici a okovy přehozené přes pravou ruku.

Sochařská výzdoba

V presbytáři ve výklencích jsou velké sochy 4 velkých církevních učitelů: na straně evangelia nad kazatelnou je Sv. Ambrož s dvojitým (biskupským) křížem a knihou, u nohou má včelí úl. Řehoř Veliký s biskupskou mitrou, berlou a knihou. Sv. Augustin s mitrou, berlou a knihou, u jeho nohou je andílek s hořícím srdcem. Sv. Jeroným s papežskou tiárou, u nohou má lva.

 

Dále zde jsou dvě dřevěné  a pozlacené barokní sochy v nadživotní velikosti – Sv. Petr a Pavel (s mečem a knihou). Dvě menší dřevěné sochy Sv. Petra a Pavla ve výklencích pilířů jsou polychromované.

 

Olejové obrazy na plátně: Zjevení Páně, Sv. Vendelín v podobě hocha hlídajícího ovce, Sv. Ireneus. Olejový obraz na plátně v barokním rámu : Sv. Kajetán se Sv. Ondřejem Avellinusem adorují Boží oko.

Kajetán z Tiene zakladatel řádu řeholních kleriků katolické církve – Theatinů – a Sv. Ondřej Avellinus kněz tohoto řádu rodem od Neapole – patron proti náhlé smrti.

Víra a válka

V západní lodi, pod  hudebním kůrem na stropě, je nová freska z  roku 1945, od akademického malíře J.V. Jelínka z Prahy: Sv. Václav a sv. Jan Nepomucký vzývají Pannu Marii o ochranu za německé okupace. Prvofarář p. J. Kubiska vede děkovné procesí k Chlumeckému kostelíku. Na fresce jsou  zachyceny autentické postavy z této doby. Dle archivu K.Kalvase to jsou: vikář - J.Kubiska, varhaník - M.Stránský, F.Matoušek - hajný,  kostelník – Svoboda,  K.Kalvas - hodinář, A.Lišková – učitelka v.v.,p. Mauserová – farní hospodyně, dále postava malíře mistra Jelínka – (autoportrét)  a jeho pomocník – p. Husička).

 

Dole na fresce je namalována i velká rarita pro kostelní fresky – tank – je zobrazen ve výřezu z fresky  na následujícím obrázku.

 

 

V roce 1844 byly pořízeny  Eduardem hrabětem  Stadionem  pro chlumecký kostel od Českokrumlovského varhaníka Františka Jüstla varhany s 12 rejstříky. Tyto sloužily až do třicátých let minulého století.  Dne 6. srpna 1933 byly vysvěceny nové varhany od varhaníka Čeňka Škopka z Tábora, které mají 14 rejstříků a stály 40 tisíc Kčs.

 

Na jižní straně kostela vedle mohutného schodiště je postaveno 8 soch – sv. J. Nepomucký, sv. Anna, sv. Augustin, Sv. Antonín, sv. Ignác z Loyolly, sv. Dominik a sv. František Xaver a sv. Filipa Ner. Na severní straně jsou dvě sochy – sv. Florián a Sv. Jakub. Všechny sochy jsou z pískovce.

Zvony

Co se zvonů týče zjistil jsem pouze následující.  Jak to se zvony bylo v době postavení kostela mi není známo, ale v devatenáctém století měly všechny věžičky  své zvony. V hlavní věži byl zvon s obrazem sv. Františka od zvonaře Pernera z Č. Budějovic z roku 1871.

 

Zvon v západní vížce byl s obrazem Panny Marie, též od zvonaře Pernera byl z roku 1871. V jižní vížce byl zvon s obrazem sv. Josefa též od zvonaře Pernera z roku 1816. Ve východní vížce visel zvon s obrazem sv. J. Nepomuckého, opět od Pernera z roku 1799.

V severní vížce byl zvon zv. Umíráček – byl hladký a bez nápisu. Za první světové války byly 3 zvony z Chlumeckého kostela rekvírovány pro válečné účely.

 

Dne 11. července 1929 proběhla v chlumském kostele biskupská visitace a biřmování které provedl biskup Dr. Šimon Bárta.

 

Křížová cesta

Současně se stavbou kostela byla stavěna i Křížová cesta, která vedla od poplužního dvora až ke kostelu. Po obou stranách křížové cesty v době jejího postavení byly pouze pole. Uprostřed vede cesta a  vedle ní jsou postaveny jednotlivé křížové zastavení. Vedle nich po každé straně vedly dva široké chodníky které byly lemovány hlohem. Obrázky na těchto zastaveních byly od neznámého malíře.

 

V roce 1875 byly  obrázky opraveny malířem Najmanem z Kunžaku. Poté v roce 1915 byly péčí hraběte Thuna pořízeny nové obrazy křížové cesty od malíře Hlávky z Prahy za obnos 588 korun rakouských. Prostory mezi jednotlivými zastaveními při její výstavbě byly osázeny lipami, které později tvořily neodmyslitelnou kulisu celé křížové cesty ke kostelu.

Lípy byly později již značně vzrostlé a vichřice které se občas Chlumem přehnaly  mnohé z nich vyvrátily a padlé stromy způsobily škody na majetku obyvatel (r.1923, 1931 a 1939). Z tohoto důvodu byly na základě povolení Památkového úřadu za cca 200 let od svého vysazení v roce 1939 vykáceny, a na jejich místě byly ihned vysazeny nové.

 

 

Na následujícím snímku z přelomu století je kostel ještě bez tarasu podél severní a východní strany.

 

Na náměstí okolo kostela byly ještě ke konci devatenáctého století staré vysoké topoly, vysoké skoro  jako kostelní věže a na náměstí bylo několik starých lip. Na následujícím snímku vidíme jeden z posledních topolů. Okolo kostela rostl divoký cytisus praecox (janovec) namísto bezu, který zde později rostl.

 

V kryptě pod chrámem je pohřben zakladatel kostela Jan František Fünfkirchen (+1782), jeho choť Anna Kateřina rozená hraběnka z Desfours a Athinville (+ 1753) a Eduard hrabě ze Stadionu (+1844).

 

Chlumské školy

 

Počátky chlumského „školství“ se datují od poloviny osmnáctého století. Okolo roku 1742 – 50 byl do Chlumu jmenovaný varhaník Procházka. Tento začal v „Blafků chalupě“ vyučovat chlumskou mládež. Měl své pokračovatele - roku 1775 byl jmenován varhaníkem a učitelem v Chlumu Jan Volgner, od roku 1816 Ignác Wolgner a od r. 1835 František Bláha, kteří pokračovali v této práci. Bohužel Blafků chalupa bylo tak chatrné stavení „že bylo střechou vidět oblohu“.

Teprve velkorysým činem Eduarda hraběte Stadiona byla roku 1838 až 40 jeho nákladem vystavěna nová školní budova, kterou dnes známe jako „starou školu“. Byla to budova vystavěná v italském stylu s plochou střechou. Dne 27.8.1840 byla suchdolským farářem Karlem Schönbauerem vysvěcena.

 

Na následujícím ne zrovna kvalitním snímku vidíme tuto budovu ještě s plochou střechou. V šedesátých letech minulého století byla střecha spádově upravena do té podoby, jak je dnes .

 

 

V roce 1901 byla postavena nová velká školní budova pro obecnou a měšťanskou školu, která se stala hlavním centrem vzdělání v Chlumu.

 

Za více než sto let její existence se zde vystřídala celé plejáda vyučujících, chtěl bych jenom připomenout pár nejznámějších jmen prvních učitelů: Truhlář, Franta, Malý, Kunft, Kubálek, Melichar, Sokolík, Bílý, Peřka, sl. Lišková,  atd., atd

 

 

Snímek nové školní budovy je z roku 1918 těsně po rozpadu Rakouska–Uherska a vyhlášení samostatnosti Československé republiky.

 

Rušným rozvojem průmyslové výroby  na přelomu 19. a 20. století v Chlumu zapříčiněné hlavně firmou „a.s. C.Stölzl  a synové“ vyvstala potřeba kvalifikovaných pracovníků, kteří sem přicházeli jak z Německa, tak i ze sousedního Rakouska. Tito přicházeli většinou s celými rodinami. Roku 1884 byl založen v Č. Budějovicích Deutsche Böhmerwaldbund (Německý šumavský svaz), který začal mimo jiné podporovat i výuku německy mluvících obyvatel a jejich dětí.

Z tohoto důvodu byla v Chlumu v roce 1903 postavena tzv. „Německá škola“ situována poblíž chlumeckých železáren a později sklárny u rybníku Zájezek. Do této školy v Chlumu chodili i české děti. Po ukončení činnosti železáren a odlivu německých mistrů a dělníků do Nýřan a Nové Vsi, byla německá škola v roce 1920 přestavěna na byty.

 

Fotografii německé školy, z šedesátých let minulého století vidíme na následujícím snímku.

 

 

Též v šedesátých letech minulého století byla pro rozšíření vyučovacích tříd  částečně zbourána a přestavěna bývalá fara která náležela ke kostelu na školní třídy pro nižší stupeň školy a pro školní družinu.

 

Následující snímek je z její přestavby.

 

 

Rybník Hejtman

 

Vznikl jako jedno z posledních chlumských rybničních děl Mikoláše Rutharda z Malešova, který jej nazval podle svého postavení ve službách šlechtického rodu Krajířů – „Hejtman“.

Řeka Hostice (nyní Koštěnický potok), která protékala od východu chlumským panstvím, měla na svém horním toku rozlehlé povodí. Při jarních povodních nebo vydatnějších deštích se pravidelně rozvodňovala, a tak byla stálým nebezpečím pro níže položené rybníky, jejichž hráze řeka pravidelně poškozovala.  Ruthard společně s Volfem Krajířem  svými smělými myšlenkami rozhodli o  vybudování velké vodní nádrže – údolní přehrady, která by zachycovala vody Hostice prudce proudící bez užitku.

Předběhli tak svou dobu  o více než tři století, když se rozhodli úplně zkrotit Hostici a regulovat v ní průtok vody tak, jak to bude vyžadovat rybniční hospodářství a také sílící požadavky na stabilizaci vodního zdroje pro pohon průmyslových zařízení. 

Pro stavbu bylo  vybráno místo u mlýna Staňkova, kde bylo nejužší údolí Hostice. V letech asi 1551 až 1559 zde byl vybudován rybník o rozloze cca 340 hektarů, v délce téměř osmi kilometrů, který je schopen zadržet zhruba 20 milionů kubíků vody.

Původně se jmenoval Soused, později bylo jméno změněno na Staňkovský rybník.

 

Letecké foto části Staňkovského rybníku. 

 

 

Mikoláš Ruthard, jako odborník a člověk hluboce spjatý s přírodou, vytušil, že postavením tak hlubokého (18 m), a obrovského přehradního rybníka  vytvoří něco, co níže položeným rybníkům nebude vyhovovat, neboť voda vytékající ze Staňkovského rybníka  bude velmi studená a bude mít minimum kyslíku. Pro zlepšení této situace se rozhodl o vybudování druhé údolní přehrady – mnohem mělčí,  než je Staňkovský rybník, který na sebe převezme „úpravu“ vody ze Staňkovského rybníka, a tak vznikl v letech 1550 až 1556 rybník Hejtman.

Podle starého kronikáře Dr. E. Janouška „použil Ruthard pro stavbu bývalý malý rybník Mlýnský, jemuž rozšířil a značně povýšil hráz“.

Vznikla tedy druhá údolní přehrada, jejímž úkolem bylo zachycovat, okysličovat a ohřívat vodu vypouštěnou ze Staňkovského rybníka.

Od východu sem z rybníka Vydýmače, který měl hráz na nejužším místě Hejtmanu (cca u dnešního "skákadla") přitékala voda, která byla též studená, ale byla hodně okysličená, neboť do něj vtékaly dva pstruhové potoky z Rakouska.

Hejtman měl v té době rozlohu 63,3 hektaru a později, když byl rozšířen o rybník Vydýmač, získal výměru cca 85 hektarů. Rybník Vydýmač byl tím zmenšen na výměru, jak jej známe dnes.

 

Letecké foto Hejtmanu.

 

 

Datum rozšíření rybníku Hejtman o rybník Vydýmač není známo, ale vycházíme-li z Müllerovy mapy Čech z roku 1720, tak zde je nakreslen Hejtman ve své „menší podobě“. Když prohlédneme mapu Prvního vojenského mapování – tzv. "josefského" z let 1764 – 1768 na ní je již rybník v podobě tak, jak ho známe dnes. Zbytky bývalé hráze Vydýmače - velké balvany - jsou k nalezení na dně rybníka ještě dnes při jeho vypuštění.

 

Rybníkářství je pojem, který najdeme nejen v knížkách, ale od roku 2001 i na poštovní známce. K poctě třeboňské rybniční soustavy a jejích budovatelů vytvořil známku český grafik Jan Solpera.

 

Na obálce prvního dne vydání známky je zobrazena rytina chlumské rybniční soustavy.

 

 

Historie sklárny v Chlumu u Třeboně

 

Sklářství zde má velmi starou a slavnou historii. Počátky domácí výroby se datují již od 16. století převážně z důvodů velkých a málo využívaných lesů, které v té době (konec 18. století) sloužily pouze k dvojímu účelu – spotřebě pro domácnosti a pro sklárny. Původní stará sklárna stávala u potoka Dračice na okraji chlumského panství. Hluboké lesy, které byly všude okolo ní, zničila tak dokonale, že bylo nutné ji přestěhovat. Nové místo bylo vybráno na místě nynější Huťské myslivny, ale i tam byla po nějakém čase výroba zastavena. Sklářské huti v Suchdole nad Lužnicí, které vyráběly sklo duté i tabulové, byly majetkem firmy Stölzl a svými výrobky byly známy nejen v Evropě, ale i v Americe.

Např. v roce 1873 ve Vídni a v roce 1876 ve Filadelfii „chvalného uznání došli“ – jak cituje tehdejší tisk.

 

V Chlumu byla v roce 1891 sklárna zřízena v objektu bývalé válcovny na jemné železo, kterou si najala již dříve citovaná sklářská firma C. Stölzle a synové. V září 1909 byla výroba skla v Chlumu úplně zastavena z důvodu neobnovení pachtovních smluv majitelem panství a následníkem trůnu, arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este, který nelibě nesl blízkost sousední sklárny za svým letním rodinným sídlem.

 

Sklárna  ležela skoro 10 let ladem a teprve v roce 1918 ji převzala firma Václava Hrdiny. Ten obnovil výrobu a začal vyrábět duté a broušené sklo. Mezi sortiment zdejší sklárny v té době běžně patřily tzv. odlivky, vázy, či toaletní soupravy. Část výroby tvořil později i sortiment lisovaného skla.

Byly položeny základy nové tradice sklárny v Chlumu u Třeboně ve výrobě nejnáročnějších druhů skla - kalíškoviny a byla obnova výroba huťsky zdobeného a tvarovaného skla. I sklárna byla v třicátých letech  postižena nastupující všeobecnou světovou hospodářskou krizí. Továrník Hrdina byl nucen koncem srpna roku 1934 provoz ve sklárně zastavit.

 

Přesně 15. listopadu 1935 byla podepsána nájemní smlouva s novým zájemcem závodu: Ing. Zdenko Drapellou. Ten 26. května 1936 koupil sklárnu v dražbě a skoro do roka od podpisu nájmu, tedy 2.listopadu 1936, byla sklárna znovu v provozu. Závod fungoval po celou dobu 2. světové války. Byl začleněn mezi podniky vyrábějící hospodářsky-válečně důležité zboží pro Říši. ovšem i tak v průběhu války trpěla sklárna nedostatkem surovin a paliva. Chybějící palivo bylo nahrazováno rašelinou a pařezi.

Na počátku května 1945 byl provoz sklárny zastaven.  Dne 19. 5. 1945 byla do závodu dosazena národní správa a 14. srpna byla tato správa jmenována.

 

Dekretem číslo 100 prezidenta republiky z 24. října 1945 byl závod začleněn do národního podniku Sklárny Český křišťál se sídlem v Českých Budějovicích.

 

 

Od té doby prošla sklárny mnohými organizačními změnami, ale pracovitost a um zdejších sklářů ji přinesl uznání téměř z celého světa.  

 

Neblaze se do historie sklárny v Chlumu zapsala událost v listopadu roku 1963. V noci z pátku na sobotu z 1. na 2. listopad došlo k požáru hutní haly. Ohnisko požáru bylo v meziprostoru mezi dřevěným stropem a původním dřevěným krovem se staletým prachem, který působil jako zápalná šňůra. Materiál byl nadměrně vyschlý a to vše umožnilo neúměrně rychlé rozšíření požáru na celou původní hutní halu. Znalcem byl označen jako možný vznik požáru elektrický zkrat. Požárem byla zcela ochromena hutní prvovýroba a ohrožen chod následných zušlechťovacích provozů.

 

Obrovské škody po požáru dokládá foto.

 

 

Pracoviště byla zajištěna v závodě Lenora a ve spojených sklárnách Lednické Rovné na Slovensku. Byla urychlena výstavba technologie v budované přístavbě hutní haly a již v dubnu 1964 byla zahájena hutní výroba na jedné peci. 

 

V roce 1966 dochází k zásadnímu obratu v technologii hutní výroby skla ve sklárně v Chlumu u Třeboně na kontinuální výrobu ve vanových tavicích agregátech. Byla zahájena výroba nové skloviny "Speciál" s 6% obsahem olova. V závodu byly prováděny časté investiční úpravy, a to jak stavební tak i strojní. Podnik se udržoval stále na dobré úrovni a byl konkurenceschopný.

Kromě toho nemálo prospěla umělecké úrovni i spolupráce s výtvarníky Janem Gabrhelem a Stanislavem Králem.

Národní podnik Český křišťál získal mnohé pocty a ceny na zahraničních i domácích výstavách.

 

Na následujícícm snímku je pohled na sklárnu z roku 1995.

 

 

Od sedmdesátých let byla sklárna Český křišťál Chlum u Třeboně součástí oborového podniku Crystalex Nový Bor. Od roku 1997 byla součástí akciové společnosti Porcela Plus. Sklo bylo vyváženo do celého světa. Vývoz skla byl zajišťován vývozní společností Skloexport, následně společností Bohemia Crystalex Trading Liberec.  Díky problémům majitele chlumské sklárny, byla nakonec v roce 2004 přerušena výroba skla a novým vlastníkem podniku se stala od 17. července 2004 společnost České sklo a porcelán SF, s.r.o. - člen skupiny Stasek. Výroba navazující na dlouholetou tradici výroby skla v Chlumu u Třeboně však nebyla do dnešních dnů obnovena. Původní záměr, dle informací z tisku, slibovaná výroba obalového skla doposud nebyla realizována. V bývalém pomocném provozu se dodnes provádí v malé míře broušení skla z dovážených  surovin a v omezené míře i leštění skla kyselinou.

Jediným provozem, který obnovil na podzim 2008 činnost, je brusičská dílna, a to díky karlovarskému výrobci uměleckého a luxusního skla, firmě Moser.

 

 

Chlumské hostince

 

Pro doplnění stručné historie se budu věnovat v té době dvěma největším hostincům v Chlumu u Třeboně, a to hostinci „Na Náměstí“ a hostinci „U saně“. 

 

 

Hostinec Na Náměstí - zvaný též "Léblovna"

 

V polovině devatenáctého století nechal radní městyse pan Fantišek Löbl postavit na Chlumském náměstí velký dům čp. 45. Tento dům jeho rodina užívala až do velké rodinné tragédie, která pak svými důsledky zdecimovala celou rodinu - nejstarší syn, důlní inženýr, tragicky zahynul při záchranných pracích ve Slovinsku a druhorozený syn po nervovém záchvatu zešílel. Tyto tragédie měly za důsledek brzkou smrt rodičů. Pozůstalí vzdálení příbuzní poté dne 4.8.1887 prodali Löblův dům čp. 45 chlumské obci. 

 

Na dolním snímku  z roku 1902 je ještě původní budova Obecního domu, než za 8 let prošla generální opravou. Pro zajímavost: napravo od něj je dům pana Emra, který v něm provozoval řeznickou činnost. Později domek odkoupil zelinář a truhlář pan Antonov.

 

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                           z archivu Mgr. A. Štíchy

 

Chlumská obec, jak vyplývá z dochovaných materiálů, hodlala dům čp. 45  přestavět na obecní hostinec, a tak 27. května 1888 vypsala stavební podmínky, které musely obsahovat oferty  (dnes nabídkové listy s příslušnou finanční zárukou) od jednotlivých stavebních firem. Dodnes se zachovala na Obecním úřadě oferta stavitele Jindřicha Kobilky, který mimo procentního rozpisu stavebních prací toto provedení svých prací zajišťuje státním dluhopisem č. 302526 v ceně 100 zlatých.

Po provedeném řízení chlumská obec nakonec pro opravu „Léblovny“ vybrala  firmu stavitele Josefa Krejčího. Po provedení těchto nezbytných úprav a oprav se domu čp. 45 začalo říkat Obecní dům a hostinec zde zřízený nesl honosný název  „U Zlatého Beránka“. Tento název se však neujal a název hostince se delegoval podle jednotlivých nájemců.

Současně s hostincem byl zřízen v levé části budovy řeznický krám. V budově měla i sídlo Občanská beseda, která na počátku dvacátého století zajišťovala kulturní dění v obci.

 

Od té doby až do poloviny 20. století se v hostinci na Náměstí vystřídalo mnoho nájemců. Bohužel jména prvních nájemců se mi nepodařilo zjistit, ale kolem roku 1900 byl nájemcem pan Bednář, poté pan Jaroš a pak rodina Josefa Štíchy, který se později stal nájemcem restaurace „U saně“. 

 

V roce 1903 začala uvažovat chlumská obec o „zásadní“ přestavbě Obecního domu. Nechala si zpracovat projekt od stavitele Jana Pfaffermanna z Českých Budějovic, který projekt zpracoval v honosném secesním slohu. Bohužel se nedochoval finanční rozpočet, který musel být značný, jak lze usoudit z části dochované stavební dokumentace.

                                                        

Chlumská obec se však nakonec rozhodla provést méně nákladnou přestavbu domu. Tuto přestavbu prováděla opět firma stavitele Josefa Krejčího z Chlumu. Přestavba se týkala asi dvou třetin budovy a uskutečnila se až v roce 1910. Budova dostala ráz, který známe prakticky dodnes. Nepřestavěná pravá třetina domu sloužila v poschodí již od dob c.k. Rakouska do padesátých let m.s. jako četnická stanice a v dolní části měl krátký čas ordinaci i byt pan MUDr. Albert Slavík, než se následně přestěhoval do svého nového domu na kraji Křížové cesty.

 

V šedesátých letech minulého století se také „pravá“ část domu čp. 45 číselně oddělila a dostala čp. 356. Ale vraťme se  dále k historii hostince.

 

Koncem dvacátých let minulého století se stal nájemcem pan Taverný, který zde hostinskou činnost provozoval  do roku 1932. Dochovala se i níže zveřejněná dobová fotografie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                    z archivu Mgr. A. Štíchy

 

Po panu Taverném převzal restauraci i řeznický krám pan Josef Veselý, který vlastnil koncesi hostinskou a výčepní a též koncesi řeznicko-uzenářskou pro živnost, kterou vykonával na předměstí v čp. 24. Ve skutečnosti v té době pan Josef Veselý byl již starý pán a živnost vykonávali jeho synové pan Rudolf a Josef Veselých. Dne 25. září roku 1934  požádal pan Josef Veselý Okresní úřad v Třeboni prostřednictvím JUDr. Adolfa Schwarzenberga o udělení koncese hostinské a výčepnické pro dům čp. 45.  Tato mu byla dne 7.11.1934 udělena a bratři Rudolf a Josef Veselých mohli živnost vykonávat. Obdobně byla udělena dne 12. července 1938  koncese řeznicko-uzenářská.

Udělení těchto koncesí bylo podmíněno velice přísnými podmínkami, které byly v povolení stanoveny. Současně s touto koncesí byly uděleny podmínky pro provoz jatek, které v této době byly jediné v Chlumu u Třeboně a všichni řezníci je plně využívali. Řeznictví bratří Veselých dobře prosperovalo, i když nebylo po technické stránce kvalitně strojově vybavené. Výměrem Okresního úřadu v Třeboni byl dne 13.7.1938 schválen plán na stavbu řeznicko-uzenářské dílny na zahradě u domu čp. 45 vedle místních jatek. Tím byly vylepšeny podmínky  pro konkurenční soutěžení hostinců spojených s řeznictví.

 

V celé historii tohoto hostince se zde čepovalo pivo z třeboňského pivovaru.

Jak starý pán Josef Veselý tak i jeho synové Rudolf a Josef měli vážný zájem o odkoupení této restaurace. Ale chlumská obec v té době neměla o prodej zájem. Po politických peripetiích jednoho z bratrů v padesátých letech byl ukončen jejich pronájem hostince.

 

Nastala nová doba. V roce 1950 si celý hostinec i řeznictví vzalo do nájmu družstvo Jednota v Třeboni. Prvním nájemcem družstva Jednoty byl pan František Frantík, který zde s rodinou pracoval až do roku 1968. Poté začal pomalý úpadek  hostince.

Za rok a půl se zde vystřídali 4 nájemci. Zvrat nastal ke konci roku 1969, kdy si provozovnu pronajal pan Miroslav Jabůrek, který ji pozvedl na takovou výši, že skvěle konkurovala i moderně rekonstruované restauraci „Na Panské“ . Ale bohužel jeho těžká nemoc  uzavřela během dvou let i tuto slibně se rozvíjející kapitolu hostince na Náměstí. 

 

Hostinec U Saně

 

Historii tohoto hostince předcházela rozsáhlá přestavba zámeckého parku, která probíhala současně s přestavbou a přístavbou zámku. Při této přestavbě a rozšiřování zámeckého parku byl zbourán starý hostinec „Na Panské“, který se nacházel v jeho záboru. Jako náhrada byl arcivévodským velkostatkem vystavěn nový hostinec na místě mimo areál parku, vedle nově zbudované silnice k vlakovému nádraží.

 

Dne 20. května 1899 odsouhlasila obecní rada a komise Obecního úřadu v Chlumu u Třeboně návrh velkostatku postavit nový hostinec „U Saně“. Již dne 14. prosince 1899 se sešla táž komise, aby po prohlídce schválila obývání nově postaveného hostince. Dne 9. ledna 1900 se konala kolaudace a hostinec byl otevřen pro veřejnost.

Podle uvedených dat je zřejmé, že nový hostinec byl postaven v rekordně krátkém čase. Hostinec dostal čp. 228. Na snímku je foto hostince těsně po jeho otevření v roce 1900. Nalevo je vidět nově postavený domek kováře Svobody v ulici Smetanově (též náhrada za domek zbouraný v záboru parku). Za budovou hostince napravo vidíme část kolny a za ní pak lednici, ve které se skladoval led pro chlazení nápojů a piva. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                                 z archivu Mgr. A. Štíchy      

                                                                                                                                                                    

Jednalo se o nájemní hostinec a jako první nájemce byl hostinský Bronec. Po ukončení nájmu panem Broncem, který odešel na odpočinek, přešla sem z Obecního domu na Náměstí rodina Josefa Štíchy. V té době vedle hostince chlumský velkostatek přistavoval hospodářské budovy s řeznickým krámem a dílnou. 

Tím získal pan Štícha prostory pro svou řeznickou živnost a hostinec vedla jeho žena Božena Štíchová. Mimo svou početnou rodinu zaměstnávali manželé Štíchovi v hostinci ještě dva číšníky a dvě pomocné síly v kuchyni. Pan Štícha v řeznickém krámě zaměstnával jednoho tovaryše a dva učně. Restaurace si ve třicátých letech minulého století získala značné obliby hlavně díky domácí kuchyni a rozvíjejícímu se turistickému ruchu. Letních hostů do Chlumu jezdilo čím dál tím více a nebylo výjimkou, že se v letních měsících vařilo běžně až 300 obědů denně. Pro srovnání s restaurací Na Náměstí, kde se podávalo v té době cca 40 obědů.

 

V prvním poschodí hostince byly nájemní pokoje a velký sál, který sloužil pro pořádání různých tanečních zábav. Osvětová Beseda zde pak zřídila biograf. Promítací kabina byla přistavěna k zadnímu traktu budovy. Později provoz biografu převzala místní sokolská organizace. Rozkvět biografu byl hlavně za protektorátu, kdy byl hlavním zdrojem zábavy. Promítalo se kino až šest dnů v týdnu. Biograf zde fungoval až do celkové přestavby hostince v roce 1963.

 

Na poměrně velké zahradě u hostince byl velký kuželník, který byl v té době velmi oblíben. Prostor pod kaštany v letních měsících sloužil jako zahradní restaurace. Následující snímek je též ze zahrady, ale cca o 30 let později, kdy po rodině Štíchů převzal restauraci pan Miroslav Jabůrek a vedl ji až do velké přestavby restaurace v roce 1963. Nechal pod kaštany zbudovat taneční parket a přes léto se zde pořádaly taneční čaje.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 z archivu Mgr. A. Štíchy

Zpracoval: Mgr. Antonín Štícha

mailto:antonin.sticha@tiscali.cz