Městys Chlum u Třeboně - Oficiální web městyse

 

Po sepsání stručné historie Chlumu u Třeboně, bych se rád věnoval i živnostenskému podnikání chlumských občanů v době od počátku 1900 věku do roku 1948. Předem bych chtěl podotknout, že jsem nemohl dopodrobna popsat jednotlivé živnosti:  jednak pro absolutní nedostatek dostupných informací a jednak také pro dobu, která se odehrávala dávno před mým narozením a vnímáním světa. Velikým pomocníkem mi byly  poznámky  mého otce - Antonína Štíchy - řezníka a restauratéra  a  mého strýce Jana Aggermana, kteří mi byli svými poznámkami vodítkem pro zpracování tohoto stručného průvodce o činorodosti chlumských usedlíků.

Dále jsem použil s laskavým svolením paní Miluše Kalvasové některé fotografie, které mi zapůjčila z pozůstalosti svého manžela Karla Kalvase. Ostatní fota jsou z mého archivu.

Předem se omlouvám za mnohdy špatnou kvalitu některých fotografií, ale technika v době jejich pořizování nebyla na takové výši, jako je nyní. 

 

Velký ekonomický přínos pro Chlum a jeho obyvatele měla jednak průmyslová výroba – železárny a poté i sklárna – popsané již v historii městyse. Ale nedílnou a důležitou součástí  místní ekonomiky byla řemesla, živnosti a obchody.

 

Složení živností bylo následující:

7 hostinců, 1 výrobna a sklad likérů, 1 vinárna, 1 prodej lahvového piva a limonád, 6 řezníků a uzenářů, 4 pekárny, 2 prodejny potravinářského a koloniálního zboží, 2 prodejny smíšeného zboží, 1 hokynářství, 1 prodejna mléka, 2 cukrárny, 2 obchody se zeleninou, 2 kiosky s potravinářským zbožím a zeleninou, 1 zahradnictví, 3 stavitelé a zedníci, 2 drogisti, 2 koláři, 2 kameníci, 6 krejčích, 4 švadleny, 2 koncesionáři s nákladní dopravou, 3 koncesionáři s osobní dopravou, z toho jeden s autobusovou, 2 kováři a podkováři, 3 truhláři, 5 obuvníků, 1 prodejna obuvi fi. Baťa, 2 zámečnictví, 1 obchod s textilem, 1 elektrozávod, 4 holičství a kadeřnictví, 1 hodinářství a prodej jízdních kol, 2 sedláři a čalouníci, 1 sklenář, 1 soustružník dřeva, 1 prodejna tabáku a cigaret, 2 hrnčírny a mlýn s pilou.

Byl zde jeden lékař a jeden zubní technik. Dále byl v obci Chlum u Třeboně Obecní úřad a Poštovní úřad. Je možné, že ve výčtu živnostníků někteří chybí, ale to je zapříčiněno buď krátkou dobou jeho podnikání a nebo se nedopatřením nedostali do mých podkladů.

Restaurace a hostince

 

Hostinec „U Saně“, Předměstí č.p. 228 – patřil do majetku panského velkostatku. Byl postaven a zkolaudován v roce 1900. Namísto původního názvu „U Saně“ se vžil a dodnes se užíval  název „Na Panské“ – zřejmě byl odvozen od klientely, která se v restauraci scházela. Jednalo se o nájemní restauraci. Nájemci byli pan Bronec, po té Josef Štícha a  Antonín Štícha. Po zrušeném chlumského pivovaru se zde jako v  jediné restauraci v obci čepovalo pivo z Benešova.

 

Na snímku z roku 1900 je vidět, jak to v lokále restaurace vypadalo.

Hostinec Josef Veselý,  Předměstí č.p. 24. K této živnosti patřila i živnost řeznická – obě tyto živnosti dobře prosperovaly hlavně živnost hospodská pro dobrou kuchyni.

 

Zájezdní hostinec Adolf Dubský, Předměstí č.p. 108 - pozdější nájemce pan Karel Divoký. Poměrně vzácný snímek chlumského předměstí, kdy ještě byly u č.p. 11, kde měl pan Weiskopf svou výrobnu a sklad lihovin, předzahrádky. Hráz rybníka Hejtman byla v té době „bez klandru“ (stavidel) která jsme všichni  znali, a  která byla později z důvodu přítoku vody do náhonu mlýna postavena. Na snímku lze najít ještě stromy, které byly později odstraněny.

 

Obecní hostinec, Náměstí č.p. 45 – původní majitel pan František Löbl (odtud název domu – Léblovna) Löbl v roce 1888 prodal dům chlumské obci, která jej následně začala pronajímat . V nájmu před  bratry Veselými měla od r. 1900 rodina Bednářů, poté pan Jaroš, Štícha, a Taverna. Bratři Veselí měli vážný zájem o odkoupení tohoto hostince, ale obec v té době plánovala jeho nákladnou přestavbu, kterou pro ni měl zajišťovat stavební firma architekta Pfaffermanna z Českých Budějovic. Přestavba měla být v honosném secesním stylu. Nakonec však obec celou plánovanou přestavbu přehodnotila a kvůli požadovaným vysokým nákladům se rozhodla pro levnější variantu oprav. 

 

Snímek níže uvedený je z roku 1902.

Hostinec Jan Hanzl, Štítného č.p. 67 – živnost byla provozována  v kombinaci s živností pekařskou. Hostinec měl poměrně velkou místnost,  kde se pořádaly i tancovačky.

 

Hostinec „U Maxů“,  Husova  č.p. 65 – domek rodiny Maxova koupila již jako hospodu a nemovitoast svému účelu sloužila až do roku 1950. V roce 1928 přistavěli Maxovi vedlejší dům č.p. 270, který převzal funkci hostince. Obytné místnosti původního domu v té době sloužily převážně pro ubytování letních hostů.

 

 

Hospoda „U kočky“,  U sklárny č.p. 361 -  jednalo se o nájemní hospodu místního velkostatku. Nájemcem v době provozu železáren firmou Stölzl byla rodina Pechů. v době, kdy na stejném místě byla provozována sklárna, ji v nájmu držěli rodiny  pana J. Jindry a následně Karla Rückela. Jednalo se o čistě dělnickou hospodu, kde se čepovalo pouze třeboňské pivo.

Výroba a sklad likérů

Karel Weiskopf, Předměstí č.p. 11  – pan Weiskopf zde vyráběl likéry, vína a byl zde i šenk, kde si mohl případný zájemce posedět a popít. Dům č. 11 patřil ke státnímu velkostatku a Weiskopf zde provozoval svou živnost až do osudného 15. března 1939. To byl z nájemu vypovězen a musel se odstěhovat. Později byl s ostatním židovským obyvatelstvem odsunut do Osvětimi,  kde celá jeho rodina zahynula.

Vinárna 

Stavitele Krejčího, Křížová cesta č.p. 34 – tato vinárna byla otevřena již před první světovou válkou – patřila chlumskému podnikateli a staviteli Krejčímu. Po jeho smrti převzal živnost i s vinárnou jeho zeť, který si však živnosti ani vinárny nehleděl a tak ve třicátých letech zanikla.

Kiosky

Kiosek s potravinářským a zelinářským zbožím Františka Antonova, Chelčického, bez čísla popisného –  pan Antonov si později pořídil menší nákladní auto pro dovoz a rozvoz čerstvé zeleniny. Dnes je na tomto místě postaven dům č.p. 352 p. Hulíka.

 

Kiosek pana Hofmana – vedle tzv. Goloviny si p. Hofman nechal postavit dřevěný kiosek. Sortiment zboží není znám. Po p. Hofmanovi měl kiosek v nájmu Hynek Rückel, který však pro své těžké onemocnění revmatismem tuto živnost nemohl dlouho vykonávat. Poté kiosek sloužil k různým účelům. Dřevěná stavba byla zbouraná okolo r. 1955.

Řezníci a uzenáři

Josef Štícha, Předměstí č.p. 228 – jako restaurace U Saně, patřil celý objekt řeznictví státnímu velkostatku. Jatka u řeznictví nebyla, a tak se poražený dobytek musel dovážet z obecních jatek vedle „Leblovny“. Po smrti J. Štíchy převzal živnost syn  Antonín, který se u svého otce vyučil a  vykonával ji jako živnostník do r. 1948.

Jan Nezbeda,  Husova č.p. 94 – se vyučil řezníkem a v polovině čtyřicátých let si otvírá svou živnost. Jeho živnostenské podnikání však trvalo pouze do r. 1948.

Adolf Dubský,  Předměstí č.p. 108 –  v tomto domě se vystřídalo mnoho nájemců – řezníků, okolo roku 1935 si živnost pronajal pan Karel Divoký, který ji provozoval až do padesátých let. 

Theodor Emmer, Náměstí č.p. 135 – živnost vykonával již před první světovou válkou, poté ji převzal jeho zeť pan Hrošek a živnost úplně zanikla v roce 1938. Od posledního majitele po ukončení živnosti dům odkoupil František Antonov se živností zelinářskou.

Rudolf a Josef Veselí,  Náměstí č.p. 48 – majitelem domu byl pan F. Löbl (odtud název domu – Léblovna).  V nájmu ji před  bratry Veselými měla od r. 1900 rodina Bednářů, poté Jaroše, poté J. Štíchy, pak Taverných.

Josef Veselý , Předměstí č.p. 24 –  s řeznickou živností měl též ve svém domě hospodu. Obě živnosti dobře prosperovaly. Přes cestu k domu č.p. 24 patřilo i stavení č.p. 24a, které do dvacátých let sloužilo převážně jako stáje pro dobytek. Později byla jejich část přestavěna a byly požívány jako malé provozovny pro živnostníky (hodinářství K. Kalvas, holičství V. Benák, cukrář F. Rak,  apod.)

 

Pekařství

Václav Hošek,  Předměstí čp. 106 – byl znám jako výborný pekař. Jeho chléb a pečivo bylo velmi známé.

 

Snímek pekárny a obchodu z doby, kdy měl tuto pronajatu  pan Josef Prunar.

 

Pekař Böhm – Chelčického čp. 27 – živnost zde byla provozována po mnoho generací v rozsáhlém kamenném stavení, které mělo velké přilehlé kolny a stáje. Pekl se zde dobrý chléb i pečivo. Poslední z roku Böhmů  byl Viktor, který  se však pekařské živnosti, i když jí byl vyučen zpronevěřil a studoval  v Německu kamenictví a sochařství.

 

Po návratu se věnoval i hrnčířskému povolání, ale nikdy u ničeho dlouho nezůstal. Byl též obstojným malířem – krajinářem i portrétistou.

 

Na dolním snímku je tento dům č.p. 27 již v šedesátých létech, kdy jej obývala rodina pana Ryšavého. Raritou domu byl výklenek, ve kterém byla socha sv. Jana Nepomuckého.

 

 

Cyril Bureš - Křížová cesta čp. 181 – předtím na tomto čp. bylo pekařství Jaroslava Kvasničky. C. Bureš navázal na pekařskou výrobu p. Kvasničky. Toto pekařství zaniklo cca v roce 1950.

Jan Hanzl,  Štítného čp. 67 – jedna z živností, která překonala i rok 1950. Pekl se zde velmi dobrý chléb.

Potravinářské a koloniální zboží

Adolf Dubský – Předměstí čp. 12 – potravinářské zboží, uzeniny, zákusky, dále pak látky a textilní výrobky a železářství, potřeby pro zemědělce, v zadní části objektu výkup obilí. Byla zde zřízena i první benzinová pumpa „FANTO BENZIN“.

 

Kupec a koloniál

Tomáš Liška,  Husova čp. 197 a 198 -  prodej potravin a koloniálního zboží. Začátkem třicátých let rozšiřuje sortiment i na nepotravinářské zboží -  prodej látek, hrnčířských výrobků a  v té době měj nejširší sortiment zboží v celém Chlumu.

 

Na dolním snímku je kupec T. Liška se svými učedníky.

 

Smíšené zboží

Felix Pech, Předměstí čp. 22 – prodej potravin a smaltovaného nádobí zn. SFINX. Obchod v malém přízemním domku se vchodem do ulice - později byla v těchto prostorách zřízena cukrárna Františka Raka. Vchod z ulice byl předělán v roce 1954,  tak jak jej známe nyní.

Na dolním snímku původní vchod z ulice (dnes Třeboňské)
 

 

František Buchtele, Náměstí čp. 169 – obchod se smíšeným zbožím převážně  školní potřeby, cukrovinky hračky – jednalo se  o velmi malý obchůdek. Od potomků Buchtelových koupil dům spisovatel a básník pan František Hrubín, který si jej upravil pro svůj letní pobyt.

Cukrárna

František Rak,  Předměstí čp. 24a – v opuštěné místnosti po „elektrozávodu p. Navary“ pronajal pan J. Veselý vyučenému cukráři p. F. Rakovi. Ten v této místnosti provozoval svou živnost cca do roku 1944 a pak si pronajal dům čp. 27 v Chelčického ulici od p. V. Böhma.

Rudol Kriso,  Husova čp. 53 – cukrář a perníkář. Se svým zbožím objížděl hlavně poutě a  měl pronajaty prodejní místnosti v prostorách Obecního úřadu (na pravé straně), jak je zachyceno na níže uvedeném snímku z chlumského náměstí.

 

Hokynářství

pan Roubal, Chalupy č.p. 182 – vzniklo v meziválečném období a v době protektorátu zase zaniklo

Prodejna mléka

Jan Kašpárek, Husova č.p. 191 – tato prodejna vznikla až koncem třicátých let a cca po 10 letech v roce 1948 opět zanikla.

Obchod se zeleninou

Josef Rak, Husova č.p. 120 –  obchod s ovocem a zeleninou.  Na rozvoz zeleniny si na počátku třicátých let kupuje menší nákladní auto, s kterým objížděl i okolní poutě. 

 

Na dolním snímku je rodina Josefa Raka v pozadí je jejich obchod a vpravo je osobní auto zn. Praga,  se  kterým  pan Rak prováděl osobní dopravu. Snímek je z roku 1932.

 

Osobní autodoprava

Josef Posel, Alšova č.p. 134 – koncesovaná osobní doprava. Pan Posel vlastnil osobní auto zn. Praga – a prováděl příležitostné jízdy pro občany – jinak pracoval jako zámečník ve Sklárně.

Josef Rak, Husova č.p. 120 – majitel osobního auta zn. Praga a později vozu zn. Renault, který používal na příležitostné jízdy pro občany

Autodoprava osob

Josef Skalický –  Křížová cesta č.p. 178 – doprava osob z Chlumu na chlumské vlakové nádraží v Majdaleně. Od roku 1925 se začala provádět doprava osob na vlakové nádraží. Ze začátku byla autodoprava prováděna nákladním autem s plachtou dvakrát denně, později byl zakoupen v té době moderní autobus. V třicátých letech byly zakoupeny ještě další dva autobusy, menší cca pro 20 osob a větší byl používán na zájezdy a i na nově zaváděnou linku do J. Hradce.  Mimo cestujících převážel na vlakové nádraží hlavně poštovní zásilky.

 

Foto z autobusové zastávky u vlakového nádraží ze třicátých let minulého století. 

Nákladní autodoprava

Václav Skalický – Chelčického č.p. 326 – byl to bratr Josefa Skalického,  který měl v Chlumu koncesovanou osobní dopravu. V. Skalický dopravu prováděl vlastním nákladním  autem zn. CHEVROLET

Karel Rak – Husova č.p. 327 – v roce 1936 si nechal postavit od stavitele Pekaře domek, ve kterém si zařizuje živnost nákladní autodopravy. Od začátku živnost dobře prosperovala a tak rozšiřuje živnost ještě o jeden nákladní automobil. Živnost zrušil v roce 1948. 

Kamenictví

František Kovář,  Předměstí č.p. 215,  kamenická živnost a mimo jiné i  výroba pomníků. Po jeho smrti v třicátých letech převzala celou živnost jeho dcera Růžena, která se vdala za Petra Špidlena. Živnost zrušila  a zřídila v domě prodej a sklad třeboňského piva. Později byla živnost rozšířena o prodej tehdy populárních Zátkových limonád.

 

Ve velkých a hlubokých sklepích domu byl uskladňován led pro místní hostince používaný hlavně k chlazení piva. Později byla vedle domu postavena velká kamenná budova lednice, která byla v sedmdesátých letech minulého století přestavěna na rodinný dům.

Dnes v něm bydlí rodina Metzlova, která jej získala jako náhradu za jejich domek,  který byl zbourán při výstavbě dnešního nákupního střediska.

 

Na snímku Kamenický závod Fr.J.Kováře z počátku minulého století.

 

Jeden z posledních snímků tohoto domu před celkovou rekonstrukcí na zdravotní středisko.

 

František Řimnáč,  Tyršova č.p. 279 – mistr kamenický. Od svého tchána kameníka Kováře převzal do užívání některé lomy, které tento vlastnil  a tak se mu živnost dobře rozvíjela.

V třicátých letech dostal velkou zakázku od chlumecké obce - dělal dlažební kostky, kterými bylo vydlážděno chlumské předměstí a které zmizely ze silnice vedoucí po Hejtmanské hrázi pod Křížovou cestu až v 90.letech minulého století.  Svou živnost ruší v roce 1949.

Kolářství

Adolf Mikyška,  Předměstí čp. 298 -  vyučený kolář  - různé opravářské práce povozů, výroba násad a loukotí do kol.

J. Kříž, Smetanova čp. 241 – opravy povozů.

Drogista

Zdeněk Zavadil, Předměstí čp. 298 – pronájem obchodu  v domu Adolfa Mikyšky na drogistickou prodejnu. Byla to filiálka obchodu p. Zavadila, který měl hlavní prodejnu v Suchdole nad Lužnicí. 

 

Na snímku drogerie v 70.tých letech dvacátého století.

 

Josef Biňovec – Žižkova čp.76 drogistická živnost se zaměřením za zemědělství – prodej krmiv,  hnojiv a ostatních potřeb hlavně pro zemědělce.  Svou živnost vykonával do poloviny čtyřicátých let. Po té si místnosti pronajalo Spotřební zemědělské družstvo s.r.o. DRUŽKA  Praha,  jako svou filiálku. Pronájem trval do r. 1948. Poté byly místnosti opuštěny a později si je pronajala fa LAKOMA z Českých  Budějovic.

 

Na dolním snímku vidíme, jak to v takové prodejně „materialisty“ (jak se jim dříve říkalo) vypadalo.  Jeden z poměrně vzácných snímků z doby kolem roku 1905.

 

Stavitelé a zedníci 

Bohdan Novotný,  Předměstí čp. 10 – postavil si rodinný domek hned vedle řeznické prodejny. Jeho hlavní činností byla  výstavba rodinných domků, drobné zednické opravy. 

František Pekař,  Předměstí čp. 183 – stavitel a architekt – jeho hlavní činnost – výstavba rodinných domků a sklad stavebního materiálu. Jeho živnost byla umístěna na místě bývalé hrnčírny rodiny Švorců. Spolupracoval jeden čas i se stavitelem Balou, který se později z Chlumu odstěhoval.

Jan Dvořáček – Chelčického 265 –  stavitel Dvořáček, jak se mu říkalo, postavil na chlumeckém předměstí několik rodinných domů. V polovině čtyřicátých let však umírá. Jeho syn Jan se po otci stal též stavitelem, ale  živnost již neobnovil.

Truhlářství

Jan Peřka, Předměstí čp. 23 – vzhledem k tomu, že v Chlumu byli ještě další dva truhláři, velkých zakázek mnoho nebylo a jednalo se převážně o výrobu a opravy nábytku.

Josef Spěvák,  Štítného 125 –  rod Spěváků provozoval svou živnost již před první světovou válkou. Jednalo se o živnost celkem dobře zavedenou  - truhlářské práce a  výroba nábytku.

Jan Peřka,  (zvaný "Hořejší truhlář")   Žižkova čp. 142 –  poměrně šikovný živnostník, jehož živnost se však značně rozrostla až za jeho nástupce syna Viléma Peřky. V době své největší slávy zaměstnával až 10 pracovníků. Vyrábějí nejen moderní nábytek, ale i skříně pro kyvadlové hodiny.

Hodinář

Adolf Kalvas – Předměstí čp. 296. Jak snímek obchodu v části rodinného domu ukazuje mimo hodinářství se zde prodávaly šperky, optické přístroje, gramofony, šicí stroje a jízdni kola. Později po zrušení živnosti zde bylo zřízeno papírnictví.

 

Kovářství a podkovářství

Petr Kovář,  Smetanova čp. 218 – vyučil se u kováře Svobody v Žíteči a založil si svou živnost – kovářské práce. Jeho hlavní náplní, kterou perfektně ovládal, bylo  kování koní a volských  spřežení. Kovárna dnes přestavěna na rodinný domek.

 

Na dolním snímku pan Petr Kovář jako sedmdesátiletý důchodce v dílně.

 

Karel Maxa – Husova čp. 206 – rod Maxů koupil tento domek po první světové válce. Dílnu, která při domku byla zmodernizovali a  pracoval v ní otec i syn. Zakázky měli hlavně od lesů a statků, kterým opravovali traktory a povozy.  Svou živnost vykonávali do roku 1952

Zahradnictví

František a Růžena Černých,  čp. 286  - postavili si domek  v prostoru mezi německou školou  a Velkým kopcem. Vybudovali zde velkou zahradu a věnují se této živnosti až do šedesátých let

Obuvníci

František Červík,  Předměstí čp. 20. -  výroba a sklad  obuvi. Jako všem obuvníkům živnost velmi dobře prosperovala až do nástupu Baťova obuvnického gigantu. Poté již se jednalo převážně pouze o opravy obuvi.

Karel Hamerník,  Chelčického čp. 30. – svou živnost prováděl v dvacátých letech – ale jen velice krátký čas. Poté živnost opustil a odešel pracovat na chlumeckou poštu.

J. Firman, Křížová cesta čp. 186 –  tato živnost byla provozována cca do poloviny dvacátých let. 

J. Dlouhý,  Husova 187  -  p. Dlouhý vytrval u své živnosti i když nedaleko něj byla otevřena Baťova prodejna obuvi. 

p. Frajták,  Na Vinohradech čp. 203 – pracoval se svém bytě, kde měl dílnu. Brzy po zřízení Baťovy prodejny byla tato dílna zrušena. 

Prodejna obuvi firmy Baťa

Štítného čp. 126 – od roku 1930 – vstup firmy Baťa na řemeslnický trh mělo katastrofické následky pro drobné obuvníky v celé první republice. Zřízení prodejny levné Baťovy obuvi i  v Chlumu mělo za následek zrušení několika obuvnických živností v Chlumu.

Zámečnictví

Ladislav Metzl – Předměstí čp. 121 – výroba zámečnických a stavebních kování oken, dveří, výroba plotů, různé zámečnické opravy – zámků, jízdních kol  i nádobí. Mimo to dělal dříve strojníka v zámecké elektrárně v domě čp. 90 v parku.

Stanislav Janda,  Na Vinohradech čp. 291 – vyučil se u zámečnického mistra Metzla. Pracoval ve svém domku, ve kterém měl svou dílnu. Po jeho smrti převzal zámečnictví jeho syn Stanislav

Elektrozávod

Josef Navara,  Předměstí čp. 24a – od pana J.Veselého si pronajal místnosti v částečně rekonstruovaném domě čp. 24a, kde si zřizuje „elektrozávod a prodej elektrických spotřebičů“. Tato živnost se na tomto místě udržela cca 6 – 7 let.

Obchod s textilem

Bohumil Bašta,  Předměstí čp. 24a –  po  F. Rakovi si pronajal od p. Veselého místnost p. Bašta – obchodník s textilem, který zde provozoval až do doby zrušení živností.

Holičství a kadeřnictví

Václav Benák, Předměstí 24a – pronájem místnosti od p. J. Veselého – živnost zde provozována  již od dvacátých let,  nejprve otcem,  poté i jeho synem – živnost provozována až do padesátých let.

Jan Veselý, Štítného 242 -  holič a vlásenkář – svou živnost zahájil hned na začátku dvacátého století – o jeho šikovnosti svědčilo, že dostal nabídku se stát osobním holičem Ferdinanda D´Este při jeho návštěvách v Chlumu. Po něm jeho živnost převzal nakrátko syn Stanislav, ale více se věnoval jiným zájmům než živnosti.  Jeho manželka Albína Veselý zde měla  kadeřnictví.

Karel Chlebec,  Husova čp. 65 -  ve starém domku hostince u Maxů byla ještě jedna místnost, kterou měl od Maxů pro svou živnost holičství a kadeřnictví pronajatou p. Karel Chlubec. Tuto živnost pak přeložil na náměstí do domku čp. 161, který tam zakoupil.

Krejčovství

Josef Němeček,  Křížová cesta čp. 189 – rod Němečků zde tuto živnost vykonával  již před první světovou válkou. Jednalo se o velmi dobře zavedené krejčovství, které prý nikdy nemělo nouzi o zakázky. 

Emil Polidar,  Žižkova čp. 103 – živnost krejčovská, ale hlavní její náplní byl prodej látek , které prodával jak ve svém krejčovství,  tak i během roku na poutích v okolí. 

Rudolf Kovář,  Husova čp. 61 – vyučil se u krejčího Němečka a pracoval až do konce života ve svém bytě, kde měl malou dílnu. 

Jan Maxa,  Husova čp. 240 –  v bytě si zařídil živnost krejčovskou, kterou provádí až do roku 1945 kdy ji zrušil a z Chlumu se odstěhoval. 

Antonín Tesař,  U zájezku čp. 323 – svou živnost prováděl ve svém rodinném domku „ U Hankovky“. Mimo to pracovat též ve sklárně.

František Chatt,  Husova čp. 55 – pánské i dámské krejčovství – byl vyučen též u krejčího Němečka a svou živnost si otevřel až  v roce 1937 a vytrval v ní až do roku 1950. 

Švadleny

p. Andělová – Fammelhaus čp. 175 – manželka sklářského mistra anděla prováděla svou živnost ve svém bytě.

J. Rückelová – U zájezku čp. 267 – též manželka sklářského mistra, která prováděla svou živnost ve svém rodinném domku. 

p. Zemanová – čp. 64 – žena listonoše Zemana – svou  živnost prováděla ve svém domku.

p. Regina Vondrová,  Předměstí čp. 106 – měla živnost v pronajaté části domu od pekaře Hoška. Živnost však brzy zanikla.

Sedlář a čalouník

p. Havlis,  Husova 237 –  měl pronajaté sklepní část v domku čp 237 od Mužíků. Tuto svou činnost vykonával do roku 1948. 

Rudolf Linhart,  Předměstí čp. 19 -  malý domek v úzké uličce vedle obchodu pana F. Pecha. Jednalo se o zdatného řemeslníka s širokým okruhem zákazníků. Hlavní náplň byla výroba a opravy koňských chomoutů a postrojů a výroba otomanů a lehátek.

Sklenářství

T. Anděl, – Náměstí čp. 161-162 –  p. Anděl vykonával svou živnost cca do poloviny třicátých let. Po jeho smrti převzal živnost pan Josef Vondrka, který se u něho vyučil. Sklenářskou živnost vykonával až do šedesátých let.

Soustružník dřeva

p. Vávra – Křížová cesta čp. 185 – výroba dřevěných figurek a misek. Tyto věci pak prodával v malém krámečku ve svém domku a různě i na poutích. 

Mlýn a pila

Předměstí čp. 15 – ze dvou chlumských mlýnů – dolního a horního se zachoval pouze ten horní. Spadal do majetku arcivévodského (do roku 1919)  a poté pod státní velkostatek. Prošel mnohými stavebními úpravami. Do roku 1918 byl mlýn pronajat p. Dubskému z Františkova a od roku 1918 do r. 1948 mlynáři Václavu Vaňkovi.

 

Rod Vaňků zde byl dvě generace. V třicátých letech zřizuje Vaněk u mlýna malou pilu, která byla v provozu více jak 50 let. V třicátých letech mlýn vyhořel, byl pak modernizován a v provozu byl skoro do sedmdesátých let.

Rod Vaňků po únoru 1948 vystřídal p. Plešák, jehož otec měl krátkou dobu před rokem 1918 mlýn v nájmu. 

 

Poštovní úřad 

August Pattak – pošmistr,  Náměstí č.p. 184 – c.k. poštovní úřad zde byl cca od roku 1905 do r. 1914, kdy pan Pattak zemřel. Po jeho smrti byl poštovní úřad  přemístěn na Hejtmanskou hráz do levé části domu čp. 11, kde v jeho pravé části byla  živnost pana Weiskopfa.

Poštovní úřad zde byl až do roku 1950, kdy se přestěhoval do domu č.p. 108.

 

Zubní technik

L. Krása – Křížová cesta čp. 193 -  rod krejčího Nemečka vlastnil i domek č. 193, který byl poslední po pravé straně křížové cesty. Zde v nájmu, jako první zubní technik začal provádět svou praxi zubní technik L. Krása. Po něm převzal tuto praxi technik p. Bernard, poté dentista Josef  Zeitz a nakonec p. Sigeti, jehož ještě mnozí občané pamatují před praxí p. Cimla

Lékař

MUDr. Albert Slavík čp. 269 – do chlumu se přistěhoval před první světovou válkou. Nejprve měl ordinaci na náměstí v čp. 45 a v roce 1926 si nechal postavit dům na levém dolním okraji křížové cesty. Po jeho smrti převzal jeho lékařskou praxi jeho syn MUDr. Ctirad Slavík.

 

Na snímku dům MUDr. A. Slavíka, který si nechal postavit v roce 1926.

 

Prodej tabáku a cigaret

Ema Pechová,  U sklárny čp. 319 – jednalo se o sestru Felixe Pecha, který měl v Chlumu obchod se smíšeným zbožím a jejich rodiče měli v nájmu hospodu „U Kočky“.

Hrnčířství

Antonín Švorc, Předměstí čp. 183 – majitel hrnčírny, která stávala na místě dnešního domu rodiny Pekařů,  nyní rodiny Doležalových. Hrnčírna byla v provozu cca do konce dvacátých let, poté byla zrušena.

Kamil Zajíček – U Sklárny – prováděl svou živnost od třicátých let. Jednalo se o posledního odborníka této živnosti hrnčířské. Svou živnost v roce 1948 ruší.

Kominictví

Kominický mistr Jan Hanzal, Lipovky čp. 136 – rod Hanzalů tuto živnost prováděl v Chlumu po dvě generace. Po jeho smrti převzal celou živnost pan Jan Šimek z Hamru,  který mu dělal tovaryše.

 

 

Tímto jsem ve stručnosti popsal skutečnosti týkající se živnostenského podnikání v Chlumu u Třeboně . Je to téma, o kterém není mnoho materiálů a  které určině není do všech   podrobností zpracováno, ale co není - může  se -  po získání nových skutečností postupně doplňovat. Tomu se nebráním a rád bych uvítal podnětné připomínky, které by mi pomohly  danné téma doplnit.

 

Zpracoval: Mgr. Antonín Štícha